V neděli jsme se s Jardou viděli poprvé.
V Opavě.
Naložili jsme věci. Sedli do auta. A vyrazili do Katowic přes Olomouc, kde jsme se potkali s Legem. V Katowicích jsme přespali, protože ráno se letí do Málagy. Nechtěli jsme proto cestu Opava > letiště Katowice absolvovat až v den odletu.
Jarda byl nervózní. To se dá pochopit. Já byl asi taky. Poprvé se vidíme den před cestou. A rovnou spolu letíme do Španělska na dva týdny.
V pondělí jsme přistáli.
A zjistili jsme, že auto, které jsme měli zarezervované, pro nás není připravené. Půjčovna nám rezervaci zrušila ve chvíli, kdy jsme seděli v letadle.
Takže taxík.
Sto dvacet euro. Málaga–Estepona.
V tu chvíli to nevypadalo jako výhoda. Ale ono se to občas stává. Věc, která tě nejdřív naštve, se ukáže jako vlastně dobrá.
Později se ukáže, že auto stejně nepotřebujeme. Máme apartmán. Moře kousek. Obchod. Bazén. A Jardu, který je spokojný, že má vlastní koupelnu se záchodem. A že mu zrovna neseme večeři.
Salát. Vajíčka. Lehký dresing.
V úterý jsme u moře. Jarda poprvé v životě.
Pomalu a opatrně si sedne na pláž. Má za sebou první noc ve Španělsku. První cestu letadlem s námi. První den v Esteponě.
Chvíli je ticho.
Pak řekne: „A můj životní sen se splnil.“
Stáhne trenky a položí se nahatý na deku.
Takže dobrý.
Jsme u moře.